Péče o štěňe
 

ŠTĚNĚ U NOVÉHO MAJITELE

 

Jestliže se někdo rozhodne, že si koupí štěně, je třeba se na nového člena rodiny náležitě připravit. Při rozhodování je důležité zvážit jednu zásadní otázku: Jsem ochoten se psovi věnovat denně a pravidelně a respektovat jeho minimální fyziologické potřeby? Na tuto otázku si musí odpovědět lidé dospělí, a to i tehdy, jestliže se štěně kupuje dětem, které slibují plnit všechny povinnosti. Tyto sliby ve většině případů během krátké doby upadají do zapomnění, protože děti si mezitím našly nějakou jinou zálibu a povinnosti vůči psovi zůstávají na dospělých -rodičích. Jestliže si dospělí odpoví na tuto zásadní otázku kladně, pak je nutné hodnotit i další okolnosti a podmínky držení psa: byt a jeho velikost nebo rodinný dům se zahradou, vyživovací možnosti, účel, pro jakýsi psa obstaráváme, a pochopitelně i vkus, jaké plemeno se komu líbí.

Teprve po zhodnocení všech podmínek je správné se rozhodnout pro zakoupení štěněte. Příprava k jeho odběru by však měla začít již dříve prostudováním alespoň základní odborné literatury o výživě, zacházení, popř. výcviku psa, a jsou-li k dispozici, tedy i nezbytných údajů o plemeni, pro které jsme se rozhodli. Již v této době je účelné být. ve styku s chovatelem a předem si dohodnout termín odběru štěněte, jeho cenu a ostatní podmínky. Pro budoucího člena rodiny je nutné určit "jeho místo": buď výběh s boudou, nebo lože v bytě.        

B o u d a by měla mít přiměřenou velikost, v každém případě zdvojené stěny s izolační vložkou (polystyrén), snadno přístupnou pro čištění (obr. 69). Výběh musí být dostatečně prostorný podle velikosti plemene (minimálně 4, 6 a 8 m2 pro malá, střední a velká plemena), zčásti zpevněný, zčásti měkký (hlinitý, posypaný pískem), zčásti zakrytý (nejlépe prostor kolem boudy). Těsně před odběrem je vhodné požádat chovatele, aby do lože štěňat vložil část koberečku nebo hadru, který mu majitel dodal.

Dobu přebírání štěněte je vhodné využít k zodpovězení dotazů u chovatele, které by měl mít kupující předem připraveny, a odpovědi si zapisovat. Dlouholetá zkušenost dokazuje, že lidská paměť je krátká, a co je člověku momentálně jasné, zítra již zapomene. Seriózní chovatelé mají základní pokyny pro nové majitele štěňat již písemně připraveny.

Pro štěně u nového majitele je nejkritičtějších prvních 24 hodin. Dosud bylo s matkou a celým vrhem sourozenců, nyní se ocitlo ve zcela cizím prostředí, obklopeno cizími lidmi, cizími pachy a zcela opuštěno: Toto období je možné dobře překlenout tím, že současně se štěňětem si majitel odebere kousek hadru nebo koberečku z lože štěňat, ve kterém spala: štěněti bereme s sebou i část jeho bývalého domova, protože pachové vjemy jsou pro psa nejdůležitější. Kobereček nebo hadr dáme štěněti na jeho nové lože, kde si po napití a nakrmení obyčejně lehne a usíná. Štěně potřebuje v prvních hodinách naši společnost, nicméně potřebuje i hodně klidu, aby se mohlo dobře prospat. Proto již od začátku bráníme dětem, aby štěně bylo jejich hračkou: zde musí nastupovat výchova dítěte k lásce a toleranci vůči novému členu rodiny - psovi.

Pokud jsme štěněti vzali od chovatele část jeho domácího pachu, nebývá jeho první noc velkým problémem. Pokud jsme tak neučinili, osvědčuje se dát první noc krabici nebo košík se štěnětem k posteli budoucího pána a hlazením štěně po zhasnutí ukonejšit, až usne. V průběhu noci se štěně několikrát probouzí, a když zjistí, že je samo, začne se hlasitě ozývat. V té chvíli mu stačí dát do koše opět ruku a pohladit ho. Štěně se uklidní a zpravidla znovu usne. Pochopitelně se nesmí rozsvěcovat světlo ani na štěně mluvit, aby se neprobralo. K ránu bývá štěně již vy­spalé a je třeba ho vzít na místo jeho venčení; po prospání se štěně fyziologicky vyprazdňuje. Třetí možností pro uklidnění štěněte během první noci je podle některých chovatelů do hadru zabalený starý budík, jehož chod je dostatečně pomalý. Tikání budíku vloženého do lože údajně na­hrazuje štěněti rytmus srdce matky, a tím se štěně uklidňuje. Naprostým nesmyslem je během první noci štěně zavřít do místnosti (např. do koupelny) a do tmy, aby si zde "zvyklo". Z tohoto prostředí se bude štěně zcela určitě vytrvale dobývat a hlasitě naříkat. Za těchto podmínek nespí ani štěně, ani jeho majitel. Po 24 hodinách si štěně zpravidla zvykne na nové prostředí a další noci jsou již klidné, i když nový majitel musí počí­tat s tím, že štěně je "ranní ptáče" a záhy ráno se venčí a hlásí, že má hlad. Již od prvního rána tedy začínají pro nového majitele nové povinnosti.

O výživě štěněte již byla zmínka a pojednává se o ní v samostatné kapitole. Kromě výživy je nutné štěněti zajišťovat i dobré hygienické podmínky a řádnou výchovu. V otázkách výchovy čtenáře odkazujeme na speciální publikace o 'výcviku psa. Štěně se v žádném případě nesmí stát v rodině hračkou, ale rovnoprávným členem rodiny, který zpočátku vyžaduje zvýšenou pozornost, nikoli však jen pokud jde o hraní, i když i to je důležitou součástí výchovy.

Pod pojmem hygienické podmínky se rozumí čisté a udržované lože, kam se štěně může uklidit ke spánku a kde mu rodina ponechává soukromí. Od samého začátku je nutné štěně navykat vyprazdňovat se na určených místech. Štěně je u nového majitele ochotno dodržovat to, co se naučilo ještě u chovatele: chodí se venčit tam, kde cítí pach moči. S výhodou lze využít této skutečnosti tak, že první loužička se utře hadrem, který se položí na požadované místo venčení (poslouží k tomu i noviny). Čím je štěně větší, tím je učenlivější. Proto si rychle zvyká i na pravidelné místo močení.

Druhou možnost navykání štěněte je možné spojit se znalostí, že štěně se venčí, když se probudí nebo se nažere. V obou případech lze štěně uchopit a vynést na místo určení. I na tento způsob, když se pravidelně opakuje, si štěně při troše trpělivosti ze strany majitele brzy zvykne. Tento způsob však vyžaduje více času k pozorování a vynášení štěněte, což každý majitel nemůže zajistit.

Ve věku 4 až 6 měsíců již štěně začíná mít schopnost močení a kálení zčásti zadržet a venčit se až venku. Musí se však tak dít v pravidelných intervalech, protože zejména u mladých jedinců je schopnost zadržování ještě omezená. Docílit u psa hygienických návyků není problém, protože k jeho přirozeným reflexům patří i snaha udržovat své teritorium v čistotě. Jsou jedinci, kteří takto respektují i svůj kotec a venčí se zásadně mimo a v době dospělosti to vydrží i 48 hodin. Výskyt jedinců, kteří princip hygieny domova nedodržují, je velice vzácný a je to spíše jev patologický; buď jde o nějaké orgánové onemocnění, anebo o psychickou poruchu, obyčejně zaviněnou postavením, které si pes v rodině - smečce "vydobyl".

Většina divoce žijících psovitých šelem žije ve smečce. V ní vznikají různé formy podřízenosti, která je dána schopnostmi jednotlivých členů smečky. K lepšímu pochopení tohoto principu je možné doporučit odbornou literaturu, týkající se etologie psa. Pro nové majitele štěněte je důležité potřebu psa žít ve smečce nejen znát, nýbrž ji i záměrně využívat. Již během prvních dnů štěně velice rychle vypozoruje dominantní(rodiče) a podřízené (děti) členy rodiny. Dominantní členy rodiny ­smečky od začátku respektuje, děti nikoli. Postupem doby se štěně s dětmi sblíží a v době dospělosti je chápe a respektuje jako' mláďata ve smečce (hraje si s nimi, nechá si do jisté míry ubližovat, aniž by trestal, chrání je před nebezpečím, hlídá je apod.), avšak nerespektuje je. I z dominantních členů rodiny se během velice krátké doby naučí pes někoho poslouchat více a někoho méně. Říká se, že pes je nejlepším indikátorem toho, kdo je hlava rodiny. Tato skutečná hlava rodiny by měla psa i cvičit. Kupovat štěně dětem, které ještě nechápou ani problémy vlastní výchovy, je nevhodné a výcvik psa ne;dospělými dětmi přináší jen malé výsledky. Běžné postavení psa v rodině je někde uprostřed: děti jsou na hraní, popř. venčení, matka obyčejně na krmení a otec na poslouchání. Oddaná láska a respekt psa vůči otci 'si ho většinou získá natolik, že jeto nakonec on, kdo chodí se psem ven, popř. na cvičiště, a přináší to prospěch oběma. Špatné je to v rodině, kde členové principy smečky neznají, štěněti a později psovi vše dovolí. Naprostá neposlušnost psa je tím nejmenším zlem, které z toho plyne. Varovné vrčení, event. pokousání jeho pána nebo členů rodiny pak tím nejsmutnějším. Přitom stačilo jen si něco málo přečíst o chování psa a jeho výchově a podle toho postupovat!

Dobře vedené štěně a později dospělý pes je na druhé straně ideálním členem rodiny, jehož prostřednictvím lze vychovávat děti, vyvolávat u nich vztah k živé přírodě, k povinnostem, rozvíjet v nich citové stránky povahy, omezovat sobectví a řadu dalších stinných stránek, které podněcuje konzumní způsob života industriální společnosti.